Recenze: Nové noviny 4. 7. 2017


Alfréd Strejček po dvou letech opět v Jičíně

 

Jsem přesvědčen, že všichni, kteří přišli na Setkání s Alfrédem Strejčkem do Porotního sálu Jičínského zámku, se znovu, jako vždy, přesvědčili, jak umí chytnout za srdce. Tentokrát přijel sám, ale o hudební část pořadu jsme nepřišli, protože pan Strejček ovládá kytaru a zpěv právě tak, jako mluvené slovo.Velmi pěkně to vyjádřila jedna dáma, se kterou jsem mluvil následně na Valdštejnském náměstí. Řekla mi: „Vždy se těším na jeho hlas.“ Ano, myslím, že je u nás málo lidí, kteří neznají ten krásný zvučný hlas. Ten hlas, který hovoří vždy tou nejkrásnější češtinou, ten, který známe z Dobrého rána Československého rozhlasu 2, z televizních pořadů o přírodě, ale i dokumentárních pořadů válečných.My, jeho „chroničtí“ fandové, ho samozřejmě známe z té dlouhé řady nezapomenutelných pořadů, které sekonaly nejdříve ve Starých Hradech, potom ve Vokšicích a nyní již poněkolikáté v Jičíně. Jeho hlas je pro mě také známkou dobré kvality pořadu.Jeho hlas je nezaměnitelný.Alfréd Strejček miluje český jazyk a je jeho mistrovským uživatelem.Ovládá všechny jeho valéry. Cítíme to, když mu nasloucháme.

            Umělecsenám vyznal ze své lásky k řadě českých básníků. Prvním byl Petr Bezruč.Ale nebyly to ty nám ze školy tak dobře známé Slezské písně, které možná ani nebyly z jeho pera. Byly to verše o lásce a byli jsme překvapeni, jaké nádherné milostné verše skládal ten,kterého nám školství padesátých let dokázalo téměřzprotivit. Verše o lásce k ženám, které miloval a které byly jeho inspirací. Jméno jedné z těch, která jeho lásku neopětovala, si zvolil poštovní úředník Vladimír Vašek za svůj pseudonym.Zvláště pak báseň Život ženy je perlou, ve které se Bezruč vyznává ze své úcty a lásky k ženě – matce, milence a životní družce.Naslouchali jsme ovšem také veršům dalších našich velkých básníků – Karla Václava Raise, Josefa Kainara a Jaroslava Seiferta.

Závěrem jsme pak spolu s ním zavzpomínali na pořady, které jsme měli možnost v minulosti zhlédnout. Ve Starých Hradech, Vokšicích i v Jičíně. Pořady, ve kterých s ním většinou vystupovali i další vynikající umělci, ať už herci či hudebníci.
Nebudu se pokoušet vyjmenovat všechny, ale alespoň některé. Asi nejznámější z nich byl pořad Vivat Comenius se Štěpánek Rakem.Jak nám sám pan Strejček prozradil, měl již přes 700 repríz a to v 33 zemích, umělec přitom hovořil v osmi jazycích.Neméně proslavené jsou pořady o Karlu IV., Janu Husovi, Janu Žižkovi, T.G. Masarykovi, Tomáši Baťovi, o Životu a díle skladatele Foltýna, poslední a nedokončeném dílu Karla Čapka, o Jacku Londonovi a jeho Tuláku po hvězdách, pořady věnované dílům Jaroslava Seiferta a dalších a dalších. Na mě osobně snad nejsilněji zapůsobil pořad s Jitkou Molavcovou Oráč a smrt, který jsem viděl před 19 lety v rámci festivalu Šrámkova Sobotka.

A závěrem, všechno co tak často inspirovalo naše básníky, to znamená domov, český jazyk, láska, jsme si spolu s panem Alfrédem Strejčkem připomenuli společnou recitací básní K.V.Raise a Jaroslava Seiferta.„Bílým šátkem mává, kdo se loučí,každého dne se něco končí, něco překrásného se končí. Poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů. S nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů. Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.“Takto se s námi pan Strejček rozloučil. Nemohl to udělat lépe, než právě těmito verši Jaroslava Seiferta.

Byl to krásný večer, který tradičně uspořádalo OSSH zastoupené paní Dr. Evou Bílkovou. Jí a panu Alfrédu Strejčkovi patří náš upřímný dík a také naděje, že se opět brzo setkáme.


MUDr. Vilém Hofman




Recenze: TULÁK PO HVĚZDÁCH

ČT24

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/2158455-recenze-tulak-po-hvezdach-si-vystaci-se-slovy-a-kytarou


Recenze na nové CD Píseň o domově - Životní příběh skladatele B. Martinů

Jubilejní Rok Bohuslava Martinů přinesl vedle koncertního a jevištního uvádění skladatelových děl také nové nahrávky jeho tvorby a řadu doprovodných akcí a vzpomínkových projektů. Mezi ně se řadí i koncertní pořad Píseň o domovině, kterým klasika české hudby 20. století oslavili skladatel Jaroslav Krček a herec a recitátor Alfred Strejček. Nahrávku koncertu vydali nyní také na CD. Jde o projekt působící velmi sympaticky. Písně v duchu odpovídajícím myšlenkové soustředěnosti a výrazové prostotě, jež z díla Martinů známe. Textové vstupy se tu pravidelně střídají s Krčkovými patnácti skicami pro sólovou violu v interpretaci Ladislava Kyseláka. Některé ze skic jsou variacemi na základní, vracející se téma, jiné (např. skica č. 3) jako by volaly po širším, samostatném rozvedení. Volba violy jako nástroje je velmi vhodná. Martinů sám viole věnoval několik samostatných opusů, zvláště v posledním období své tvorby (Serenádu č. 2 pro housle a violu, Duo č. 2 pro housle a violu, Rhapsodyconcerto pro violu a orchestr, Sonátu pro violu a klavír). Krčkovy skici z neoklasicistického stylu těchto skladeb vycházejí, takže „voní“ melodikou Martinů.

Text psaný s básnickou vzletností chronologicky vypráví o klíčových etapách skladatelova života, v pozdějších vstupech využívá vzpomínek básníka Miloslava Bureše, autora textů k cyklu Zpěvy o Vysočině. Právě vzniku nejznámějšího z nich, Otvírání studánek, je věnována rozsáhlá střední pasáž pořadu. Citace Burešových veršů se tu střídá s violovými variacemi na zpěv a hudbu této kantáty. Také pro líčení závěru skladatelova života je využito Burešových vzpomínek. Mj. dokládají, že nejen Martinů sám nikdy nepřerušil styky s domovem, ba stále doufal, že se domů přecejen podívá, ale také, že korespondenční, dokonce i osobní styk jeho přátel z Čech a Moravy byl přes existenci tzv. železné opony mezi Západem a Východem možný. Zvlášť působivě vyznívá (a to i díky violovým skicám) kapitola o skladatelově nemoci a smrti. Ačkoli textové pasáže nemohou nebýt v mnoha směrech fragmentem, je příjemné, že se v nich kromě základní faktografie objevují také zpestřující, uklidňující detaily. Navíc se tu projevuje i snaha začlenit osobnost Bohuslava Martinů nejen do kontextu české hudby, ale české národní kultury vůbec. Z přednesu Alfreda Strejčka cítíme jako vždy hluboké zaujetí pro zvolené téma a úctu k mluvenému slovu. Strejčkův melodicky hlas tu navíc výborně „ladí“ se sólovou violou.

Hudební rozhledy, Jaroslav Someš